Efekt BJ - 52. část

31. října 2007 v 10:56 |  Efekt BJ
Mirka chytila kliku dveří do bytu. Prudce je otevřela a zůstala stát jako zmrazená. Původně se chystala za Alešem, aby se mu pokusila omluvit. Netušila, jak jí bude z celé té své tajné operace úzko. Její plány ale přerušila Marcela. Stála za jejími dveřmi a tvářila se dost děsivě. "Proboha, Marcelo, já se tě lekla. Co tu děláš?" Stála jak přikovaná na prahu svého obydlí a nevypadalo to, že by se mohla během příštích pár minut vůbec hnout. "Čau, zlato, nechceš mi uvařit kafe a něco mi vysvětlit?" Nečekala na pozvání a lehce, i když s neskrývaným důrazem Mirku odstrčila a ladně vplula do předsíně. Mirka stále nechápala, co se děje. S údivem se dívala na svou přítelkyni a nepřestávala se sama sebe ptát, proč vlastně přítelkyněmi jsou. "No už ses pozvala. Běž do kuchyně, ne? Tady ti to kafe dělat nebudu." S nelibostí si sundala svůj kabát a zula boty. Ani náhodou se jí za Marcelou nechtělo. "Prosm tě, kde jsi? To si tak dlouho sundaváš kabát, jo? Co měl znamenat ten telefonát?" Mirka ztěžka dosedla na kuchyňskou židli. Pak se zas zvedla, protože si uvědomila, že slíbila Marcele kafe. "Že já kráva ti vůbec volala. Kdybych věděla, co z toho bude, tak na to kašlu." Marcela svraštila své vytrhané obočí. "Jak to jako myslíš. Tak vysypeš to ze sebe?" "Ježiš, já nevim." Mirka rozzlobeně otevřela skříňku omšelé kuchyňské linky a s nelibostí vyndala dva hrnečky. Jeden z nich jí upadl na pracovní pult a z něho se skutálel na zem. Rozbil se. Její nálada byla na bodě mrazu. "Byla jsem u Aleše v kanceláři a viděla tam na nějakym papíru tvoje jméno. Věděla jsem vždycky, že tutově děláš průsery, ale přesto mi tě najednou bylo líto." I Marcela už začala postrádat svou trpělivost. "Mirečko, ty nejsi kráva, protože se mi snažíš pomoct, ale kráva jsi, protože když už vidíš něco důležitýho, nejsi schopná si zapamatovat, co všechno to obsahovalo." Mirka zalila jeden hrnek, maximálně vytočená jízlivým oslovením "Mirečko," vhodila do něj nervózně lžičku a s pomalu se rodící agresí zamíchala. Postavila jej před Marcelu tak, že značná část obsahu se vylila na stůl a pár kapek potřísnilo Marcelin skvělý ohoz. "A ještě větší kráva jsi teď. Víš kolik mě stál tenhle kostým? A co teda Aleš na to všechno říkal? A co šéf? Víš vůbec něco?" Mirka si zase sedla a posunula si židličku tak, aby viděla z okna. Pohled na protější panelák ji trochu uklidnil. Jediná jistota jejího života. Když už nic není tak, jak by si přála, alespoň ten šedivý monument, pofouká vyplašenou dušičku. "Nevim. Pohádala jsem se s nim. A jsem fakt blbka, protože znovu už bych to neudělala. Doufám, že sebereš zbytky svýho čistýho svědomí a půjdeš do práce s výpovědí." Marcela se napříč své náladě usmála. V tu chvíli by každého zamrazilo. "Tak to je to poslední, co teď chci udělat. Ještě uvidíme, kdo bude rozdávat výpovědi. Moc jsi mi nepomohla, ale to jsem mohla tušit předem." Vstala ze židle a rázným krokem zamířila ke dveřím. "Dík za kafe." Zabouchla za sebou dveře tak, až se zachvěly skleněné výplně oken. Mirka jen seděla a stále tupě zírala na výtvor socialistických budovatelů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Albert Albert | 31. října 2007 v 10:57 | Reagovat

tak jsem hodil pokráčko... ještě nevim, jestli mě to fakt bude bavit i dál... :)) každopádně vítám opět vaše postřehy a náměty

2 potato potato | 1. listopadu 2007 v 13:27 | Reagovat

No konečně Zdendulko:-) Co to bylo za impulz, co tě přesvědčil k návratu?

3 Albert Albert | 1. listopadu 2007 v 20:48 | Reagovat

no nevím, ještě nejsem úplně přesvědčenej, že to stále chci publikovat... a ty mi koukej napsat, dlužíš maila :)

4 Hvězdička Hvězdička | 2. listopadu 2007 v 7:22 | Reagovat

Gratuluji ti "andílku", trvalo ti to sice nějakou chvilku, ale vítám tě zpět mezi pisateli :o) Jsem ráda, že ses rozhodl pro pokračování, myslím, že se chytneš a pojedeš dál... Fandím ti!

5 Mart Eslem Mart Eslem | 9. listopadu 2007 v 10:21 | Reagovat

Bylo na čase! Už jsem si myslel, žes to definitivně zdal...

Držím palce, abys vydržel a hlavně ti přeji abys v tom opět našem zalíbení. Dobrý pocit autora je u psaní to nejdůležitější. Alespoň u mě tomu tak je.

6 Albert Albert | 9. listopadu 2007 v 13:00 | Reagovat

ale jo, pokračuju stále, vypadá to, že mě to občas i baví :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama